Po školním focení jsme pěšky vyrazili od školy do nedalekého městysu Jedovnice. Jeden z žáků se bohužel nemohl cesty do Jedovnic účastnit, protože má dvě nohy navíc (berle) a terén by pro něj nebyl úplně vhodný. Připojil se k nám tedy až na místě. Cestou jsme se zastavili u mlýna v Rudici, kde jsme se občerstvili a načerpali síly a utratili všechny své úspory za ne úplně dobrou zmrzlinu a drahé dortíky.
Z mlýna jsme pokračovali k Rudickému propadání. Objevili jsme pod kameny žabku George, kterou později odehnal Martin Rybář svým radostným skokem z pařezu. Už před námi byla jen cílová rovinka do Jedovnic a my si stejně jako celou cestu vesele prozpěvovali. Došli jsme do kempu Olšovec, kde jsme se ubytovali v chatkách, a znovu vyrazili do světa. S trochou představivosti to pro nás opravdu byl velký svět, pro jiné jen obyčejné jedovnické náměstí. Zde jsme se už konečně setkali s naším čtyřnohým spolužákem. Naobědvali jsme se a dokoupili něco sladkého na zub na večer do chatek. Následoval návrat do kempu. Hráli jsme hry, jedli, pili, zpívali a společně si povídali. Původně bylo v plánu opéct si špekáčky na ohni, z ohniště se však po krátkém dešti stal rybník. Naštěstí jsme potkali starou známost a špekáčky jsme si nechali udělat na grilu. Prostě hezký večer plný citace a vtípků. Večer kolem 11. hodiny jsme po náročném dni konečně zalehli do peřin. Ráno jsme šli na snídani v podobě rautu, ze které měly radost i naše maminky, kvůli paštikám a marmeládám, které jsme jim přivezli jako dárek z výletu. Po snídani jsme dali do pořádku chatky a opustili kemp.
Svižným krokem jsme zamířili na autobus, kterým jsme putovali do brněnských Židenic. Popojeli jsme šalinou k náměstí Svobody. Po krátkém rozchodu jsme se pěšky vypravili do laser arény Tron. Zahráli jsme si dvě kola a užili si obě úplně naplno. Odcházeli jsme upocení, unavení, ale také veselí, vyřádění a hlavně spokojení. Z posledních sil jsme se dobelhali na nádraží v Židenicích a odjeli vlakem zpět do Blanska. Všichni bychom nejradši výlet prodloužili ještě o pár dní, ale i tak jsme se nehorázně těšili domů.
Děkujeme třídní paní učitelce Menšíkové a paní učitelce Gottvaldové za perfektně vymyšlený výlet a za jeho povedené zrealizování.
Bedřiška a Karolína, 8.A
