Každý člověk chce být v něčem úspěšný a chce překonat nějakou pomyslnou metu. Hudebník nebo umělec chce dokázat zahrát těžkou skladbu, ohromit, dojmout, … Vědec chce objevit něco nevídaného, spisovatel chce napsat světový bestseller a mladý cyklista chce vyhrát Tour de France. V atletice je to podobné. Hodíte 20 m a chcete přehodit 25 m. Když už máte 30 m, tak proč ne 50. Doskočíte za 2 m a další metou jsou 3, pak 3,5 a nakonec nekonečně dlouhé 4 m. No jo, ale 5,5 m? To už je vážně strašně daleko, to snad ani nejde. Tuto větu asi řekne každý, kdo si vezme metr a naměří vzdálenost 553 cm. Pak to zkusí, změří si, kam doskočil, a raději tiše odejde, aby se ho někdo nezeptal – „Tak kolik jsi teda dal?“ Ema Králová ale ví, že to jde.
Emička začala chodit do atletiky v době, kdy ještě chodila do mateřské školky. Kdybychom jí tuto vzdálenost naměřili v této době a řekli jí, že takovou vzdálenost za devět let přeskočí, asi by se nás lekla, pomyslela si o nás, že jsme blázni, a na trénink by už nikdy nedošla. Naše žákovská atletika by tak přišla o jednu z aktuálně nejlepších dálkařek, Emča by nemusela trávit hodiny a hodiny na tréninku, na soustředění, „polykat“ kilometry sprintů, stovky skoků, hodiny kompenzací, tisíce hodů, vrhů, neměla by modřiny od překážek a laťky a měla by fůru volného času dělat cokoli. Taky by neměla atletické vzory, sama by nebyla vzorem pro ostatní, neměla by kamarádky, které neskutečně ovlivňuje, a my bychom neměli možnost trénovat šikovnou, skromnou a bezvadnou holku. Devět let dlouhého a těžkého tréninku se na tomto víkendovém MČR v sedmiboji zkoncentrovalo do jedné vteřiny, během které to klaplo a Ema dolétla na 553 cm (v tom třetím pokusu to dokonce létalo k 580 cm). Úvodní disciplína dvoudenního sedmiboje, 100 m překážek, se Emči nepovedla dle jejích představ a byl z toho o vteřinu pomalejší čas, než který Ema umí. I s tímto bodovým mankem a ne zcela motivujícím pocitem absolvovala kompletní víceboj a 9. místo v ČR je hodně luxusní (navíc OR v dálce a na 150 m – nádhera).
O víkendu se dařilo i atletické drobotině v bězích i vícebojích. Běžci si dali dostaveníčko v rámci dalšího dílu OBL, kde nastřádali 7 medailí:
Zlato: bratři Bušovi a Sofie Vavříčková
Stříbro: Daniela Kratochvílová, Johana Pernicová
Bronz: Simonka a Richard Kacetlovi
V kategorii atletické přípravky II. jsme dokonce měli čtyři běžkyně do 5. místa (trojici Vavříčková, Kratochvílová a Kacetlová doplnila na 5. místě Adéla Navrátilová).
V rámci atletického víceboje – „Memoriálu J. Daňka“ – jsme získali další tři medaile:
Zlato: Adéla Weinhöferová a Bára Králová
Stříbro: Martina Sedláčková
Co nás čeká v nejbližší době dál? Emča si zazávodí proti ženám v rámci atletické ligy, pak soutěž družstev starších žákyň a účast v prestižním mezikrajovým utkání 25. 6. ve Staré Boleslavi. Její mladší kolegyně a kolegové si zazávodí v soutěži družstev na Moravské Slávii a poté následuje hlavně další poctivá práce, ale i zábava na tréninku. Držte nám palce.
Trenéři AK Blansko Dvorská
PS: To, že tento příběh je pravdivý a když se chce, tak to jde, se přesvědčte z přiložených fotek.
