Další víkendová sportovní „adventura“ dokonale prověřila silové schopnosti a psychickou odolnost našich atletů. Kolmé stěny, „ houpající se lávka“, lano nad roklí a další náročné pasáže byly pro atlety pořádnou porcí dřiny, ale i zábavy.
Při prvním pohledu na kolmou stěnu se většině rodičů i atletů začaly hlavou honit stejné myšlenky – „jak toto dáme“, „to jako myslí opravdu vážně“, „nespletli jsme si místo“,… „Nebojte se, nespletli, myslíme to vážně a určitě to zvládneme.“ Po úvodních třiceti metrech kolmého výstupu si už postupně všichni zvykli na výšku a osvojili si způsob jištění. To, co se zdálo být na začátku nemožné, zanedlouho stalo se zábavným. Rozdíly mezi dospělými a drobotinou se postupně stíraly – na stěně jsou si všichni rovni, vzájemná podpora se stává běžnou součástí a věkové rozdíly se smazávají. Po první etapě následovala druhá a nejdelší závěrečná už byla jen pomyslnou třešničkou na dortu.
Děkuji rodičům za poskytnuté fotografie, gratuluji nejmladší účastnici Barunce Králové z 1. C k úspěšnému zdolání vrcholových partií a zase někdy, někde, vertikálně,…
Martin Weinhöfer
